Nikdo nemůže říci, že Olomouc je nudné a mrtvé město. Jako každý rok, tak i tento jsem se šel se spolužáky podívat na rozsvícení stromečku na Horním náměstí a následný ohňostroj. Vždy se těším, jak se „Olomoučáci“ k sobě tulí a otírají se o sebe, aby se prodrali více dopředu. Nejvhodnější doba pro kapsáře.

Rozsvícení se povedlo poměrně přesně. Ne jako minulý rok, kdy jsme odpočítávali poslední vteřiny a stromeček ne a ne se rozsvítit. Ohňostroj byl pastva pro oko, která byla podbarvena keltskou hudbou z Lord of the dance pro naše uši. Těším se až zase půjdu po náměstí, přivoním k vánočním punčům a potkám mnoho známých tváří s kterými strávím další hodiny postávání u stánků. Už chybí jen ten sníh…

Pokračování »

Už od rána jsem byl nervózní. Žaludek jsem měl převrácený vzhůru nohama, ale v podstatě jsem se cítil dobře. Možná, že lépe než minulý den. Vstal jsem o hodinu dřív, abych se ještě doučil pojistky a zavěšení přívěsu – stupidní otázky a já si je nedokázal zapamatovat tak, abych o nich řekl souvislou větu.

Pokračování »

Jak již jsem zmínil v jednom z minulých článků, dostal jsem k narozeninám peníze na autoškolu. Vybral jsem školu paní Kobzové. Hlavním důvodem byla lepší dostupnost z Lutína, dobré reference od přátel a poměrně nízká cena. Začiná říjen a mně nezbývá nic jiného, než jít na první teoretickou hodinu.

Pokračování »

2. část: Hurá! Hotovo! Čekání se vyplatilo! Otisk se povedl a musím říct, že to není nejhorší :) Byly horší práce – opravdu!

Ach jak já to nemám rád! Rodinné oslavy nijak zvlášť nemusím. Buď probírají vás a nebo si vás dokonce ani nevšímají. Ale abych nebyl jen negativní, tato oslava měla i svá pozitiva. Jako příklad bych třeba mohl podotknout můj úžasný růžový dort! Jako kdybychom neříkali té postarší paní, že je pro chlapce, ale co! Pastelové barvy pořád letí :)  Navíc, nic se nevyrovná mé radosti ze všech sfouknutých svíček najednou :) Pokračování »